Jarní zvyky ve školní družině

Vynášení Mařeny

Tento zvyk je velmi starý. Jeho smyslem je rozloučit se nejen se zimou, ale se vším trápením, které nás sužuje a se vším špatným, co nás trápí. Smrtku, Mařenu, Morenu, bylo třeba nést celou vsí, aby do sebe nasála všechen chlad, úzkost, strach a obavy z brzkého konce.

Tento zvyk jsme před třemi lety obnovili s dětmi v družině.  Vyrábíme si Mařenu z klacků a sena, obmotáme přírodním motouzem, nastrojíme do sukýnky a šátku a můžeme vyrazit k řece Odře.  Děti umí krátkou básničku „Něsem, něsem Mařenu, na oleji smaženu“…  Největší odměna pro děti je nést Mařenu.  U Odry Mařenu odstrojíme, zapálíme a za pokřiků říkadel hodíme do vody. Jaro může přijít. Ve čtvrtek 21. 3. odpoledne jste nás mohli potkat při vynášení Mařeny.

Hrkání

Velikonoční hrkání se pojí se Svatým neboli Pašijovým týdnem a odletem zvonů do Říma. Na Zelený čtvrtek se naposledy rozezní zvony a varhany, které umlknou až do Velikonoční vigilie a jejich místo zaplní dřevěné hrkače, řehtačky a klapačky – odtud název Velikonoční hrkání.

I tento zvyk se v Proskovicích kdysi dodržoval. A proto jsme se letos rozhodli s dětmi tento zvyk oprášit.  Protože ve čtvrtek 28. 3. měly děti Velikonoční prázdniny a na Velký pátek je státní svátek a tento čas trávíme s rodinami,  netradičně jsme „hrkali“ ve středu 27. 3. odpoledne, prošli se Proskovicemi.

Tímto jsme si připomněli některé tradice spojené s jarem.